pátek 2. října 2015

Za jednou z barikád..

Za jednou z barikád, jež padla teprve,
když došla munice, na dlažbě od krve,
dvanáctiletý špunt byl zajat s dospělými.
Kapitán gard se ptá: - Patříš k nim ? - Hoch se vzpřímí
a hrdě přisvědčí. - Pak zastřelím tě! -
Ozve se povel: - Pal! - A v hrůzné odvetě
chlapcovy soudruhy déšť kulek u zdi požne.
Teď na řadě je on. - Bylo by, pane, možné,
abych jen hodinky odnesl matce ? -- Jak:
Chceš zdrhnout ? -- Vrátím se! -- Bojíš se o kejhák,
ty uličníku, viď, a chtěl bys fouknout! -- Ba ne -
- Kde bydlíš ? -- Za rohem. Hned, pane kapitáne,
se vrátím! -- Tak si běž! - Odběhl. Vojáci
měli z té naivní, dětské lsti legraci
a umírající doprovázeli steny
jejich smích; ten však ztich, když bledý, uřícený
se chlapec přihnal zpět a v pýše dojemné
řek důstojníkovi: - Tak tady máte mne! -


autor: Victor Hugo

PRŮCHODNÍ 2

Každý příběh končí ve větvích
stromů jimiž vánice se žene
Někdy mám srdce blátem
zablácené
a nevím co je dávný lidský smích
Mám křičet? Bát se pro každý
svůj hřích?
To raděj vzhlédnu k střechám
pod radnicí
a uvidím tam šedou holubici
v zmrzlém hnízdě sedět
na vejcích

autor: Tomáš Lotocki
kniha: Kdybych vstoupil do Kauflandu, byl bych v Brně
vydavatelství: Větrné mlýny


OPUSTIL JSEM...

Opustil jsem Brno
a odstěhoval se do Prahy
Odstěhoval se do Prahy
ale zůstal jsem v Brně
asi
protože Brno je moje město
bydlel jsem tam s našima
a ti tam leží
Na hřbitově máme hrob
v zákrytu za Hugo Haasem
se kterým táta chodil do školy
Já jsem zase s tátem chodil
povinně na výlety
a taky s maminkou
mojí
do Ořešína Útěchova Vranova
do Bílovic Adamova Babic
a kdovíkam
v zimě
v létě

Na přehradě jsem si myslíval
že se za mnou dívají slečny
tak pružné
zadržoval jsem dech a vtahoval
břicho
tváře
Ale nebylo tomu tak
nedívaly se
zamilovaný jsem byl
stokrát
a stokrát mě opustily
milované bytosti
a nedivím se jim
sám bych se opustil
kdyby to šlo

A je to Brno
o kterém mluvím
když mám vzpomenout na kamarády
Dřív jsem je soudil podle toho
u koho bych se ukryl
kdyby zase přišel Hitler
ale dnes je to jinak
Neobrátil bych se na nikoho
ne ne
přece jim nebudu kazit život
mým životem
ale schovaný bych chtěl být
v Brně
to je to
Kdybych se někde měl
propadnout do země
ať je to v Brně
ani oběsit bych se jinde nechtěl
než v Brně
a zastřelit se
už tuplem ne

Brno se člověka drží
jako veš
Žiju v Praze
a to je přece něco
a drhnu to Brno kartáčem
a nic
Rozloženo na pahorcích
připomíná Brno Jeruzalém
dočetl jsem se v knize
Věčné město
a já se k němu obracím zády
říkám si
Potvoro líná
však uvidíme, jestli mě dostane!
V Lužánkách prý bývali bažiny
člověk se tam mohl utopit.
Chodím tam celý život
ale už tam nepůjdu.
Nedám na to, že je vysušili.
Cha! To se tak říká vždycky.

Brno má u mě utrum!
Denně si to říkám
a zase nic.
Tak teda nic.
Když nic tak nic,
toho Brna se asi už nezbavím,
říkám si někdy.
Možná to ani nechcu,
myslím si někdy.
To si myslím.
A je to tak,
je to tak.

autor: Arnošt Goldflam
kniha: Kdybych vstoupil do Kauflandu, byl bych v Brně

vydavatelství: Větrné mlýny

FAR AWAY FARDA

Ať Zetor nebo Kometa,
Brno je v hokeji
předobraz Hamleta.
To be or to Bobby?
Fardu chytaj mdloby,
Nadrchal..
dávno již dochytal.
V Brně jsou hokeje
osamělé hobby.


autor:Tomáš Kafka
kniha: Kdybych vstoupil do Kauflandu, byl bych  v Brně

vydavatelství: Větrné mlýny

čtvrtek 23. července 2015

35/10

Když před zrcadlem kartáčuji dceři
 její hebké kaštanové vlasy,
pozoruji šedé záblesky na své hlavě,
jak za ní stojím jako prostříbřená služebná. Proč 
začínáme odcházet, když oni 
začínají přicházet, proč mi fald
na krku vyvstává za něžného hrocení
jejích boků? Zatímco má pleť vysychá
a důlkovatí, ona se otevírá jako šťavnatý,
dokonalý květ na hrotu kaktusu;
zatímco mým tělem propadají poslední
naděje na dítě, třeba i nepovedené,
přezka její kabelky plné vajec, oblých
a pevných jak žloutky na tvrdo, se už už
chystá zacvaknout. Před spaním jí kartáčuji 
rozcuchané voňavé vlasy. To je ten prastarý
příběh - nejstarší na naší planetě - 
příběh nahraditelnosti.

Kniha: Papežův penis a jiné básně
Autor: Sharon Oldsová
Vydavatelství: Host


pondělí 20. července 2015

Balada z nemocnice

Dvacet lůžek stojí v síni,
na nich dvacet nemocných,
na tvářích horečné jíní
a na rukou padlý sníh.

V koutě, jenž se věčně stmívá,
od okna nejdál v jizbě té
leží, trpí, odpočívá
člověk, číslo třinácté.

,,Pane doktor, slunce svítí
do všech loží mimo mé.
Proč v kout jste dal mě položiti,
když bez slunce hned zemřeme?

Kdyby na hruď svítilo mi
jak jiným denně na pozdrav,
zítra už bych lámal hromy
a byl bych jako ryba zdráv.

Montér jsem a musím žíti,
mám v hlavě velký vynález,
aeroplán chci sestrojiti,
jenž s celou zemí by se vznes

a přeložil ji v kraje jiné,
v okruh laskavějších hvězd,
kde chudák lehko nezahyne.
Nemluvím z cesty! Na mou čest!

Proto tam, kde slunce svítí,
dejte mě hned přeložit.
Mám-li stroj ten sestaviti,
musím k tomu přece žít!''

,,Dvacet lůžek stojí v síni,
na nich dvacet nemocných.
Jak dát vás tam, kde leží jiní,
když slunce chce mít každý z nich.

Však počkejte -  u okna leží
fthisis gallopans, - číslo tři,
ač slunce má, přec dýchá s těží
a konec týdne nespatří.

Až umře, dám vás přeložiti
do jeho slunné postele.
Teď musíte však léky píti.
Jste jako oheň po těle.''

Ubíhá noc prvá, druhá,
jitro mdlé se plíží z niv,
chorý hlídá svého druha,
ale ten je ještě živ.

V koutě zatím nemoc tuhá
tiskne víc, než tiskla dřív,
chorý čeká na smrt druha,
kdo ví, dočká-li se živ?

Ubíhá šestá, sedmá, -
v tmavém koutě zved se muž,
v očích oheň, v rukou led má,
čekal strašně dlouho už.

Po síni jde tichým krokem,
všechno spí a všechno spí,
spí i ten, co je mu sokem,
úbytě rychlé, číslo tři.

Ruce na hrdlo mu krade,
ruce stiská ze všech sil.
,,Chtěl jsem žit, kamaráde,
proto jsem tě uškrtil.''

Ráno nesou v pytlovině
mrtvé tělo, číslo tři,
soumrak do celé pad síně,
v oknech hvízdá povětří.

Chorý, který ležel v stínu,
přenes je k oknu blíž.
Bože, ty znáš jeho vinu,
zda mu, bože, odpustíš?

První den bez slunce přešel,
marně čekal chorý naň,
druhý den bez slunce přešel, 
chorý smutně sklonil skráň,

třetího dne slunce vstalo,
v okna střáslo zlatý pel,
devatenáct loží hřálo,
mrtvý je už neviděl.


Kniha: Balady
Autor: Jiří Wolker
Nakladatelství: Doplněk

sobota 13. června 2015

705

Nejistota rve víc než smrt.
Smrt, i ta nejširší,
je jen smrt a dál neroste.
Ona však nekončí,

hyne, jen aby ožila
a mřela vzápětí -
zánik, jej čerstvě potáhl
kov nesmrtelnosti.

autor: Emily Dickens
kniha: a básníkem být nechci.
vydavatelství: Argo

698

Život děláme si,
smrt - tu neznáme, 
pro Kristovu známost
jí však zvykáme.

Nevěřil by cizí.
Jiný oklame
jeho vlastní žiro -
to postačí mně.

Každou jinou dálku
první překonal,
míle nezůstává.
Až tam, kde je ráj

jistě první vkročil,
křehký pionýr.
Zbabělec jen nízký
bojí se tam jít.

autor: Emily Dickens
kniha: a básníkem být nechci.
vydavatelství: Argo

305

Odlišnost mezi zoufalstvím
a strachem je jak ta
ve chvíli, kdy loď zaniká
a když už zanikla.

Mysl je tichá, klidná,
jak oko ve tváři
sochy už dávno smířené
s tím, že nic nespatří.

autor: Emily Dickens
kniha: a básníkem být nechci
vydavatelství: Argo

pátek 22. května 2015

Potom a teď a potom

Kde všude leží trosky našich dětí?
vlažné jak tichý průvan v našich prázdných hlavách
zažloutlé hebkostí prastarého hedvábí
jakubských jablek a laciného vermutu
řezaného chlorovou vodou města
Kde všude leží trosky našich dětí
vlažné a zažloutlé
a třaslavé jak archandělské gesto
kterým je ze sebe vyháníme
na věčnost (nebo na nikdy)?

Ano náš bílý zelený a žlutý pláč
vyhnán řve žízní v poušti laňtuchů
a my až po krk ve zpocené kůži
lapáme ve vzduchu tu vůni začínajícího hnití
která provází
naši zdvojenou samotu




autor: Václav Hrabě
kniha: Blues pro bláznivou holku
vydavatelství: Klub přátel poezie

Chvíle

Den smutně salutuje
a zamyká za sebou
na dva západy
První západ
Slunce
rozpačitě rudne
na tvých nahých zádech

Tajemství druhého
západu zatím nemáme
Klíč se otáčí někde
docela blízko
nás ale jsme příliš zaujatí
pozorováním
té která vstupuje
Její Nejjasnější
Jasnosti
Tmy
tmoucí


autor: Václav Hrabě
kniha: Blues pro bláznivou holku
vydavatelství: Klub přátel poezie

...

A kdybych už měl umřít
chci hvězdy na rakev
a trochu hnědé hlíny
hřejivé jako krev
Na hřbitově ať hrají
houslovou sonátu
v které zní mořské mušle
a slunce pasátů
Tomu kdo bude plakat
maličký kapesník
s mým monogramem dejte
Je to jak památník
Připijte na mé zdraví
nebožtík píval rád
a teď už nechuraví
už nebude mít hlad
Připijte na mé kosti
ať mohou dobře spát
Věřte mi je to k zlosti
teď v létě umírat


autor: Václav Hrabě
kniha: Blues pro bláznivou holku
vydavatelství: Klub přátel poezie

Báseň skoro na rozloučenou

Slunce
překrásný manekýn
se prkenně uklání
k západu
Zavírají se
květiny a obchody
Praha unavená
chválou básníků a svojí
krásou
šediví
soumrakem

Je to tak podivné
Co všechno se ti podobá
Je to tak podivné
Ta myšlenka že tě můžu ztratit
Protože všechno na světě se neustále mění

Můžu tě ztratit
a zase budou rána
plná cigaret
a bude to svádět
ke krásnému a pompéznímu smutku
Můžu tě ztratit
a zase budou noci
měsíc vlající na obloze bude podobný stínu
tvých rozpuštěných vlasů
nebudu moct spát a budu nenávidět
klasiky

Můžu tě zrtatit
a pak snad bude nejvhodnější svést to na dialektiku

Ano
to všechno se může stát
Ale nikdy už neztratím
všechny ty lehkomyslné nevychované a pravdivé
děti naší lásky
všechno to co nelze vyhandlovat
v Tuzexu
nabiflovat přes noc
získat protekci
úsměve
touho a odvahu
nečekat až se život převalí kolem jako baráčnický průvod
nedat se zlákat
štěstím
které padne na míru a sluší
nebýt tu zbytečně
nejíst tu zadarmo chleba

Uvidět ráno u Vltavy divoké koně
Vyjmenovat své lásky
a bude-li to třeba
nechat se zabít
pro ně


autor: Václav Hrabě
kniha: Blues pro bláznivou holku
vydavatelství: Klub přátel poezie

Ty

To není alej kaštanů které kvetou
to není zástup andělů s myrtou
to je noc
Modrá a bílá
Na Vltavě zamrzly lodě a svatební kytice

Máš oči jako tabák
A stromy na podolském hřbitově
jsou cypřiše a stříbrné štiky
Jednou jsi řekla: ,,Já si tě najdu''
Je noc
Kouř u stropu se chvěje jako tvoje ruce
V bytě nad námi někdo poslouchá Händla
slyšíš
,,Vodní hudba''
napudrované růže v téhle zimě
to je ale nerozum že?

Máš oči jako tabák
Bojím se abych to všechno nezkazil
nějakým překrásným gestem

Až půjdeš zítra ode mne
potkáš paní domácí jak se vrací
s masem na neděli
bude se divit že jsi tak mladá
a už se touláš po nocích

Pak si řekne že jsou tím stejně vinni 
komunisti
,,Podolí není Montmartre'' upozorní mne jemně
inženýr z prvního patra
Dáma v tramvaji se ušklíbne
protože budeš hrozně moc vonět kouřem

Bude ráno
střízlivé
šedé a moudré jako vlasy mého otce
Málo kdo si všimne
že máš oči
jako tabík



autor: Václav Hrabě
kniha: Blues pro bláznivou holku
vydavatelství: Klub přátel poezie

Infekce

Spadl jsem ze skály porostlé arnikou
a teď ležím
rozedřenou kůži mám plnou písku suchého listí
a tebe

Nejhorší případ tetanu v dějinách lékařství
Všechny kapacity nade mnou pokývaly hlavami a odešly
Je to prý skorem zbytečné
Vrchní sestra přináší
pomeranče cigarety a třínáct reprodukcí Botticelliho
Posilněte se večer vás budou operovat
Vezmou vám srdce Máte příliš velké srdce
na to abyste s ním mohl žít

Loupu pomeranč a vzpomínám
na Prahu  Čvachtavý sníh  Rackové  Na 7. listopadu 
bylo slavnostní osvětlení pamatuješ?
Moje bílá nemocniční postel se houpe jako tramvaj
do které se opřel vítr

Je to smutné nebo možná směšné
ale asi jim umřu pod nožem
protože jenom ty
máš krev
stejné skupiny jako já

Musím jim říct kde tě najdou
Nelekej se  Až pro tebe přijedou
budu ležet mezi lesklými vyvařenými nástroji
a nebudu vědět
že jsi přišla

Vím
že mě nemáš ráda
ale já tě mám
v krvi rozpuštěnou
s bacily tetanu s vůní kouře a arniky a šlágry
tak starými
že je už vůbec nikdo nepamatuje

autor: Václav Hrabě
kniha: Blues pro bláznivou holku
vydavatelství: Klub přátel poezie

Variace na renesanční téma

Láska je jako večernice
plující černou oblouhou
Zavřete dveře na petlice!
Zhasněte v domě všechny svíce
a opevněte svoje těla
vy
kterým srdce zkameněla

Láska je jako krásná loď
která ztratila kapitána
námořníkům se třesou ruce
a bojí se co bude zrána

Láska je bolest z probuzení
a horké ruce hvězd
které ti sypou oknem do vězení
květiny ze svatebních cest

Láska je jako večernice
plující černou oblohou
Náš život
hoří jako svíce
a mrtví
milovat nemohou

autor: Václav Hrabě
kniha: Blues pro bláznivou holku
vydavatelství: Klub přátel poezie

neděle 29. března 2015

chronický stav

ulicema se řinou
lidi v bolestech.
spí v bolestech, budí se
v bolestech.
i domy trpí
a mosty
a květiny
a nikdo nás toho trápení
nezbaví,
nikdo nám od něj
neuleví.
bolest sedí, bolest se line, bolest
čeká.
bolest tu zkrátka
je.

hudba nestojí za nic
ani láska
ani tahle báseň

kterou právě 
píšu doma

a vy si ji právě
doma čtete.

autor: Charles Bukowski
kniha: Tvrdej chleba
vydavatelství: Argo

víc než au

na závěr se mnou udělali krátkej proces,
ve stínu mi dali nakládačku,
na břehu mě nechali shnít,
rozcuchaného,
promáčeného,
ach mami, zazpívej
mi!
tohleto
nezvládám.
potřebuju víc světla, víc
světla, víc světla a
to hned!
prase jde
pod kudlu,
sopranistka nesmyslně
kvičí,
kostky mi dávají
na frak,
už to
nevydržím,
pod
kopyty
pekelníků.

autor: Charles Bukowski
kniha: Tvrdej chleba
vydavatelství: Argo

Upocenej srpnovej den

Na jídlo nebylo
na chlast jo
bydleli jsme v levný garsonce
věčně pozadu
s nájmem
a co nám zbývalo
než
šoustat

a tak
jsem makal jako drak
přirážel jsem a
přirážel
plnej
odhodlání

v životě se mi
nic 
nepovedlo

strašně jsem se potřeboval 
udělat

hekal jsem
přirážel
pral to do ní

pět minut 
deset minut
tak blízko
tak blízko

v určitým
smyslu
to bylo
směšný

a konečně
jsem byl
blizoučko

a
přesně v tý chvíli
kdy jsem se udělal

zničehonic
zazvonil
budík

a já jsem se z ní
skutálel
smíchy

a ona se nasraně
zeptala: ,,jseš
normální?''

tím tomu
nasadila
korunu

řičel jsem smíchy
ona
odběhla do koupelny
práskla
dveřma

a já se
utřel do
prostěradla

budík tam
nevinně
stál a
na ciferníku
měl přesně
14:30

autor: Charles Bukowski
kniha: Tvrdej chleba
vydavatelství: Argo

pondělí 26. ledna 2015

předčasná geometrická bilance

Tečny přátel omotal mou kružnici
ani jsme se ve spěchu neprotnuli, 
a znovu se setkáme až v nekonečnu,
desítky tečen na jedinou sečnu,
její dráha navždy roztíná,
co chtělo být neprotnuto,
po lásce zůstala jen vidina,
po přátelích smutno.

autor: Jan Borna
kniha: O lásce a o ničem
vydavatelství: dybbuk

na cestě domů

V nevytopeném kupé
v oprýskaném vagoně
sníh padá na koně stahující dřevo
za neprůhlednými skly,
koleje zachvěly sedadly
a ty se dotkneš mého kolene
a pomalu ho vpouštíš mezi ta svá,
cesta promrzlých kloubů se mění
v pevnost tvých stehen,
teprve nyní se potkáváme
na noční cestě domů
a skrze teplo stehen dostávají odvahu oči,

nikdy jsem ještě nepočítal řasy
na rozevřených víčkách,
nikdy jsem nepadal do strží na rtech,
když jim jazyk vrací lesk,
nikdy jsem na oblé bradě nenašel chloupek
tak jemný jako pohled,
který mi vracíš,

A bojím se příští zastávky.

Někdo z nás vystupuje.

autor: Jan Borna
kniha: O lásce a o ničem
vydavatelství: dybbuk

hodina mezi motýlem a můrou

Na nočním motýlu,
přitisknutý k tykadlům,
prolétávám teplou ložnicí,
ale ty se létání bojíš
a motýl ukrýváš v noční můry,
které nelze osedlat
a které v prokřehlé ložnici
zplihle sedávají na polštáři.

Kdo se nepokusí,
nepoletí..
Na nočním motýlu sám
- nad tvým strachem -
letím.

autor: Jan Borna
kniha: O lásce a o ničem
vydavatelství: dybbuk

Viléma Tella léta učednická

Čarostřelec vyvrátil oči k obloze,
stín pochybností se snesl na oslavu,
hosté v mžiku ztratili iluze
a já mám prostřelenou hlavu.

autor: Jan Borna
kniha: O lásce a o ničem
vydavatelství: dybbuk

neděle 18. ledna 2015

Za nehty vosk ze starých svíček

prolézám domem až k zatuchlé vůni
sklepních knih
Není takový
jak ho postavili
ale takový
jak v něm žili
V pustotě vybombardovaných
vzpomínek

Ale mé nenarozené dítě
se ve mně už obrací
v tiché nervozitě
rozestaveného času.

autor: Inka Machulková
kniha: Neúplný čas mokré trávy
vydavatelství: Host

Sloni

Sloni se svými vysavači
jako poslední z bezduchých dinosaurů
po polích tečou žloutky
traktory krkají
tak já ještě počkám 
autor: Petra Strá
kniha: Volavka
vydavatelství: Host

Komínem

Komínem lítají bílé hadry
růžové rány s černými peckami
mizí v okapu
zelené facky
dva melouny slaví kulaté jubileum


autor: Petra Strá
kniha: Volavka
vydavatelství: Host