Kde všude leží trosky našich dětí?
vlažné jak tichý průvan v našich prázdných hlavách
zažloutlé hebkostí prastarého hedvábí
jakubských jablek a laciného vermutu
řezaného chlorovou vodou města
Kde všude leží trosky našich dětí
vlažné a zažloutlé
a třaslavé jak archandělské gesto
kterým je ze sebe vyháníme
na věčnost (nebo na nikdy)?
Ano náš bílý zelený a žlutý pláč
vyhnán řve žízní v poušti laňtuchů
a my až po krk ve zpocené kůži
lapáme ve vzduchu tu vůni začínajícího hnití
která provází
naši zdvojenou samotu
autor: Václav Hrabě
kniha: Blues pro bláznivou holku
vydavatelství: Klub přátel poezie
Žádné komentáře:
Okomentovat