Za jednou z
barikád, jež padla teprve,
když
došla munice, na dlažbě od krve,
dvanáctiletý
špunt byl zajat s dospělými.
Kapitán
gard se ptá: - Patříš k nim ? - Hoch se vzpřímí
a hrdě
přisvědčí. - Pak zastřelím tě! -
Ozve
se povel: - Pal! - A v hrůzné odvetě
chlapcovy
soudruhy déšť kulek u zdi požne.
Teď na
řadě je on. - Bylo by, pane, možné,
abych
jen hodinky odnesl matce ? -- Jak:
Chceš
zdrhnout ? -- Vrátím se! -- Bojíš se o kejhák,
ty
uličníku, viď, a chtěl bys fouknout! -- Ba ne -
- Kde
bydlíš ? -- Za rohem. Hned, pane kapitáne,
se
vrátím! -- Tak si běž! - Odběhl. Vojáci
měli z
té naivní, dětské lsti legraci
a
umírající doprovázeli steny
jejich
smích; ten však ztich, když bledý, uřícený
se
chlapec přihnal zpět a v pýše dojemné
řek
důstojníkovi: - Tak tady máte mne! -
autor: Victor Hugo
Žádné komentáře:
Okomentovat