koukej, řekl mi,
vidíš ty malý děcka, jak umíraj na stromech?
a já na to: cože?
a on povídá: podívej se,
a tak jsem šel k oknu
a fakt, děti visely na větvích,
některý byly mrtvý, některý umíraly
a tak povídám: co to má znamenat?
a ona na to: já nevím, ale by to schválený.
když jsem ráno vstal,
na stromech byli pověšení psi
někteří byli mrtví, někteří umírali
a tak jsem se obrátil na kamaráda a zeptal se:
co to má znamenat?
a on řekl: neřeš to,
už se stalo, odhlasovali to,
je to rozhodnutý,
a den nato to byly kočky,
nechápu, jak je mohli všechny tak rychle pochytat
a pověsit na stromy,
ale dokázali to
a pak přišli na řadu koně a to už bylo zlý,
protože se polámalo hodně větví
a druhý den po vajíčkách na slanině
na mě kamarád u kávy
vytáhl pistoli a povídá:
jdeme,
a šli jsme ven
a na stromech viseli muži i ženy,
většina z nich byla mrtvá nebo
umírala, on nachystal provaz a já řekl:
co to má znamenat? a on na to: neřeš to,
bylo to schválený, je to v souladu s ústavou,
odhlasovala to většina, a svázal mi ruce za zády
a roztáhl oprátku.
nevím ale, kdo pověsí mě, řekl,
až budu hotovej s tebou, vypadá to, že
nakonec z nás zbude jenom jeden
a ten se bude muset pověsit
sám.
co když to neudělá? zeptal jsem se.
musí, opáčil, bylo to schválený.
aha, řekl jsem, tak do toho, ať to
máme
z krku.
Autor: Charles Bukowski
Kniha: Příliš blízko jatek
Vydavatelství: argo
