na Lidstvo padá temnota
a tváře nabývají strašných
podob
chtěly víc, než bylo
možné.
všechny naše dny jsou poznamenané
nečekanými
potupami - některé mají katastrofální
následky, jiné méně
ale proces je
únavný a
nekonečný.
vládne únava.
většina to
vzdá
a zbude po nich místo
kde měli být
lidé.
naši prapředci, náš
vzdělávací systém,
země, média
způsob
jak zklamali a svedli
z cesty masy; byly
poraženy
vyprahlostí
současného
snu.
nebyli si
vědomí, že
úspěch, vítězství,
štěstí nebo
jak tomu chcete sakra
ještě
říkat
musí mít
své oběti.
pouze nové sešikování a
pokračování
dodává základ
kouzlu, které se možná
ještě vyvine.
a teď
když jsme připraveni sami sebe zničit
zbývá velice málo
co by se dalo zabít
což dělá z tragédie
míň a víc
mnohem mnohem
víc.
Autor: Charles Bukowski
Kniha: Básně II.- Někdy jste tak sami, až to prostě dává smysl
Vydavatelství: Pragma
