Potom a teď a potom

Kde všude leží trosky našich dětí?

vlažné jak tichý průvan v našich prázdných hlavách

zažloutlé hebkostí prastarého hedvábí

jakubských jablek a laciného vermutu

řezaného chlorovou vodou města

Kde všude leží trosky našich dětí

vlažné a zažloutlé

a třaslavé jak archandělské gesto

kterým je ze sebe vyháníme

na věčnost (nebo na nikdy)?

Ano náš bílý zelený a žlutý pláč

vyhnán řve žízní v poušti laňtuchů

a my až po krk ve zpocené kůži

lapáme ve vzduchu tu vůni začínajícího hnití

která provází

naši zdvojenou samotu

autor: Václav Hrabě
kniha: Blues pro bláznivou holku
vydavatelství: Klub přátel poezie

Chvíle

Den smutně salutuje

a zamyká za sebou

na dva západy

První západ

Slunce

rozpačitě rudne

na tvých nahých zádech

Tajemství druhého

západu zatím nemáme

Klíč se otáčí někde

docela blízko

nás ale jsme příliš zaujatí

pozorováním

té která vstupuje

Její Nejjasnější

Jasnosti

Tmy

tmoucí

autor: Václav Hrabě
kniha: Blues pro bláznivou holku
vydavatelství: Klub přátel poezie

...

A kdybych už měl umřít

chci hvězdy na rakev

a trochu hnědé hlíny

hřejivé jako krev

Na hřbitově ať hrají

houslovou sonátu

v které zní mořské mušle

a slunce pasátů

Tomu kdo bude plakat

maličký kapesník

s mým monogramem dejte

Je to jak památník

Připijte na mé zdraví

nebožtík píval rád

a teď už nechuraví

už nebude mít hlad

Připijte na mé kosti

ať mohou dobře spát

Věřte mi je to k zlosti

teď v létě umírat

autor: Václav Hrabě
kniha: Blues pro bláznivou holku
vydavatelství: Klub přátel poezie

Báseň skoro na rozloučenou

Slunce

překrásný manekýn

se prkenně uklání

k západu

Zavírají se

květiny a obchody

Praha unavená

chválou básníků a svojí

krásou

šediví

soumrakem

Je to tak podivné

Co všechno se ti podobá

Je to tak podivné

Ta myšlenka že tě můžu ztratit

Protože všechno na světě se neustále mění

Můžu tě ztratit

a zase budou rána

plná cigaret

a bude to svádět

ke krásnému a pompéznímu smutku

Můžu tě ztratit

a zase budou noci

měsíc vlající na obloze bude podobný stínu

tvých rozpuštěných vlasů

nebudu moct spát a budu nenávidět

klasiky

Můžu tě zrtatit

a pak snad bude nejvhodnější svést to na dialektiku

Ano

to všechno se může stát

Ale nikdy už neztratím

všechny ty lehkomyslné nevychované a pravdivé

děti naší lásky

všechno to co nelze vyhandlovat

v Tuzexu

nabiflovat přes noc

získat protekci

úsměve

touho a odvahu

nečekat až se život převalí kolem jako baráčnický průvod

nedat se zlákat

štěstím

které padne na míru a sluší

nebýt tu zbytečně

nejíst tu zadarmo chleba

Uvidět ráno u Vltavy divoké koně

Vyjmenovat své lásky

a bude-li to třeba

nechat se zabít

pro ně

autor: Václav Hrabě
kniha: Blues pro bláznivou holku
vydavatelství: Klub přátel poezie

Ty

To není alej kaštanů které kvetou

to není zástup andělů s myrtou

to je noc

Modrá a bílá

Na Vltavě zamrzly lodě a svatební kytice

Máš oči jako tabák

A stromy na podolském hřbitově

jsou cypřiše a stříbrné štiky

Jednou jsi řekla: ,,Já si tě najdu''

Je noc

Kouř u stropu se chvěje jako tvoje ruce

V bytě nad námi někdo poslouchá Händla

slyšíš

,,Vodní hudba''

napudrované růže v téhle zimě

to je ale nerozum že?

Máš oči jako tabák

Bojím se abych to všechno nezkazil

nějakým překrásným gestem

Až půjdeš zítra ode mne

potkáš paní domácí jak se vrací

s masem na neděli

bude se divit že jsi tak mladá

a už se touláš po nocích

Pak si řekne že jsou tím stejně vinni 

komunisti

,,Podolí není Montmartre'' upozorní mne jemně

inženýr z prvního patra

Dáma v tramvaji se ušklíbne

protože budeš hrozně moc vonět kouřem

Bude ráno

střízlivé

šedé a moudré jako vlasy mého otce

Málo kdo si všimne

že máš oči

jako tabík

autor: Václav Hrabě
kniha: Blues pro bláznivou holku
vydavatelství: Klub přátel poezie

Infekce

Spadl jsem ze skály porostlé arnikou

a teď ležím

rozedřenou kůži mám plnou písku suchého listí

a tebe

Nejhorší případ tetanu v dějinách lékařství

Všechny kapacity nade mnou pokývaly hlavami a odešly

Je to prý skorem zbytečné

Vrchní sestra přináší

pomeranče cigarety a třínáct reprodukcí Botticelliho

Posilněte se večer vás budou operovat

Vezmou vám srdce Máte příliš velké srdce

na to abyste s ním mohl žít

Loupu pomeranč a vzpomínám

na Prahu  Čvachtavý sníh  Rackové  Na 7. listopadu 

bylo slavnostní osvětlení pamatuješ?

Moje bílá nemocniční postel se houpe jako tramvaj

do které se opřel vítr

Je to smutné nebo možná směšné

ale asi jim umřu pod nožem

protože jenom ty

máš krev

stejné skupiny jako já

Musím jim říct kde tě najdou

Nelekej se  Až pro tebe přijedou

budu ležet mezi lesklými vyvařenými nástroji

a nebudu vědět

že jsi přišla

Vím

že mě nemáš ráda

ale já tě mám

v krvi rozpuštěnou

s bacily tetanu s vůní kouře a arniky a šlágry

tak starými

že je už vůbec nikdo nepamatuje

autor: Václav Hrabě
kniha: Blues pro bláznivou holku
vydavatelství: Klub přátel poezie

Variace na renesanční téma

Láska je jako večernice

plující černou oblouhou

Zavřete dveře na petlice!

Zhasněte v domě všechny svíce

a opevněte svoje těla

vy

kterým srdce zkameněla

Láska je jako krásná loď

která ztratila kapitána

námořníkům se třesou ruce

a bojí se co bude zrána

Láska je bolest z probuzení

a horké ruce hvězd

které ti sypou oknem do vězení

květiny ze svatebních cest

Láska je jako večernice

plující černou oblohou

Náš život

hoří jako svíce

a mrtví

milovat nemohou

autor: Václav Hrabě

kniha: Blues pro bláznivou holku

vydavatelství: Klub přátel poezie