1942

Smrkové piano, hrej

v temných koncertních síních

mého strýce,

Je mu dvacet šest let a je

mrtvý,

vrací se domů

lodí z města jménem Sitka

a jeho rakev

cestje jako prsty

Beethovenova

po sklenici

vína.

Smrkové piano, hrej

v temných koncertních síních

mého strýce,

hrdiny mého dětství, který je

mrtvý,

posílají ho zpátky

do Tacomy.

Za noci jeho rakev

cestuje jako ptáci,

kteří létají pod hladinou moře

a nedotknou se nebe.

Smrkové piano, hrej

v temných koncertnách síních

mého strýce,

vezmi si jeho srdce

za milence,

vezmi si jeho smrt

za své lože

a přivez ho zpátky domů

lodí z města jménem Sitka,

aby byl pochován,

kde já se narodil.

Autor: Richard Brautigan
Kniha: Ano, rybí hudba
Vydavatelství: Volvox Globator

Adrenalinová matka

 Matko máadrenalinová

v šatu z komet,

střevících z rychlích ptačích křídel

a stínu skákající ryby,

dík, žes zažehla v mém těle

lásku a poznání.

Bez tebe jsem mrtvý.

Autor: Richard Brautigan
Kniha: Ano, rybí hudba
Vydavatelství: Volvox Globator

Smrt je krásná limuzína parkující

Smrt je krásná limuzína parkující

pro radost zlodějům v ulici lemované stromy,

jejichž větve jsou jako střeva

smaragdu.

Dychtivče smrti, nastup si a odjeď

jak prapor z tisíce plápolajících

funebráckých síní.

Ukradl jsi smrt, protože se nudíš.

V San Francisku v kinech

nedávaj jedinej dobrej film.

Chvíli se projíždíš sem tam, hraje rádio,

pak opustíš smrt, jdeš pryč

a přenecháváš ji policajtům,

ať si ji hledaj.

Autor: Richard Brautigan
Kniha: Ano, rybí hudba
Vydavatelství: Volvox Globator

zákon

koukej, řekl mi, 

vidíš ty malý děcka, jak umíraj na stromech?

a já na to: cože?

a on povídá: podívej se,

a tak jsem šel k oknu

a fakt, děti visely na větvích,

některý byly mrtvý, některý umíraly

a tak povídám: co to má znamenat? 

a ona na to: já nevím, ale by to schválený.

když jsem ráno vstal,

na stromech byli pověšení psi

někteří byli mrtví, někteří umírali

a tak jsem se obrátil na kamaráda a zeptal se:

co to má znamenat?

a on řekl: neřeš to,

už se stalo, odhlasovali to,

je to rozhodnutý,

a den nato to byly kočky, 

nechápu, jak je mohli všechny tak rychle pochytat

a pověsit na stromy,

ale dokázali to

a pak přišli na řadu koně a to už bylo zlý,

protože se polámalo hodně větví

a druhý den po vajíčkách na slanině

na mě kamarád u kávy 

vytáhl pistoli a povídá:

jdeme, 

a šli jsme ven

a na stromech viseli muži i ženy, 

většina z nich byla mrtvá nebo 

umírala, on nachystal provaz a já řekl:

co to má znamenat? a on na to: neřeš to,

bylo to schválený, je to v souladu s ústavou,

odhlasovala to většina, a svázal mi ruce za zády 

a roztáhl oprátku.

nevím ale, kdo pověsí mě, řekl,

až budu hotovej s tebou, vypadá to, že 

nakonec z nás zbude jenom jeden

a ten se bude muset pověsit

sám.

co když to neudělá? zeptal jsem se.

musí, opáčil, bylo to schválený.

aha, řekl jsem, tak do toho, ať to

máme 

z krku.

Autor: Charles Bukowski

Kniha: Příliš blízko jatek

Vydavatelství: argo

hodně tvých básní je o smrti

ano, i tahle

a jednou možná skončí v nějaké

mé sbírce.

a

ta bude stát na

poličce

a bude čekat na tebe

ačkoliv budu už dlouho

po smrti.

představ si to:

v jistém smyslu budu zase promlouvat

a to jenom k tobě.

a tohle si zapiš za uši:

slova, která před sebou

právě vidíš

jsem kdysi pečlivě

sázel do stroje

ve žlutém světle

s rádiem puštěným nahlas

a myslel přitom 

na tebe.

když se zamyslíte nad smrtí

opravdu důkladně

zjistíte jako já

že sem patří

že má smysl

stejně jako

tenhle psací stroj

tahle krabička sirek

tahle sponka

stejně jako

další stránka

a další báseň

následující

za touhle.

Autor: Charles Bukowski
Kniha: Příliš blízko jatek
Vydavatelství: argo

sbohem lásko

ze všeho mrtvolný popel

roztloukli jsme ji na padrť

utrhli jsme jí hlavu

ruce

nohy

vyřízli pohlavní orgány

vychcali se na srdce

ze všeho je

mrtvolný popel

chodníky ztvrdly

oči lidí jsou krutější

hudba ohranější

popel

zbyl mi pouhý

popel

nejprv jsme se vychcali na srdce

teď chčijeme na popel. 

Autor: Charles Bukowski
Kniha: Příliš blízko jatek
Vydavatelství: argo

oči bez duše

v hořkém ránu

rostou vysoké růže

a žáby slaví

triumf.

v prázdném balónu noci

nic neroste;

noc hryže a krká

a vítězství slaví

jen prostopášnice

s roztaženýma nohama

a očima bez duše.

v poledne,

nejspíš poledne,

se konečně něco

stane.

naskočí zelená,

všichni popojedou.

život sám o sobě není zázračný.

zázračná je

věčná přítomnost bolesti -

je jako kladivo

když už nemůžeš ani řvát, ani plakat

a sedí na tobě

a hledí ti do očí

požírá tě zevnitř.

ráno večer v poledne

všichni popojedou

a vražda a zrada

přátel a milenek

i všech ostatních

projede i tebou.

bolest je radost z té

nejkrutější pravdy

co přichází bez

varování.

v životě sami

ve smrti sami.

i blázni pláčou.

ráno večer v poledne. 

Autor: Charles Bukowski
Kniha: Příliš blízko jatek
Vydavatelství: argo