705

Nejistota rve víc než smrt.

Smrt, i ta nejširší,

je jen smrt a dál neroste.

Ona však nekončí,

hyne, jen aby ožila

a mřela vzápětí -

zánik, jej čerstvě potáhl

kov nesmrtelnosti.

autor: Emily Dickens

kniha: a básníkem být nechci.

vydavatelství: Argo

698

Život děláme si,

smrt - tu neznáme, 

pro Kristovu známost

jí však zvykáme.

Nevěřil by cizí.

Jiný oklame

jeho vlastní žiro -

to postačí mně.

Každou jinou dálku

první překonal,

míle nezůstává.

Až tam, kde je ráj

jistě první vkročil,

křehký pionýr.

Zbabělec jen nízký

bojí se tam jít.

autor: Emily Dickens

kniha: a básníkem být nechci.

vydavatelství: Argo

305

Odlišnost mezi zoufalstvím

a strachem je jak ta

ve chvíli, kdy loď zaniká

a když už zanikla.

Mysl je tichá, klidná,

jak oko ve tváři

sochy už dávno smířené

s tím, že nic nespatří.

autor: Emily Dickens

kniha: a básníkem být nechci

vydavatelství: Argo

Potom a teď a potom

Kde všude leží trosky našich dětí?

vlažné jak tichý průvan v našich prázdných hlavách

zažloutlé hebkostí prastarého hedvábí

jakubských jablek a laciného vermutu

řezaného chlorovou vodou města

Kde všude leží trosky našich dětí

vlažné a zažloutlé

a třaslavé jak archandělské gesto

kterým je ze sebe vyháníme

na věčnost (nebo na nikdy)?

Ano náš bílý zelený a žlutý pláč

vyhnán řve žízní v poušti laňtuchů

a my až po krk ve zpocené kůži

lapáme ve vzduchu tu vůni začínajícího hnití

která provází

naši zdvojenou samotu

autor: Václav Hrabě
kniha: Blues pro bláznivou holku
vydavatelství: Klub přátel poezie

Chvíle

Den smutně salutuje

a zamyká za sebou

na dva západy

První západ

Slunce

rozpačitě rudne

na tvých nahých zádech

Tajemství druhého

západu zatím nemáme

Klíč se otáčí někde

docela blízko

nás ale jsme příliš zaujatí

pozorováním

té která vstupuje

Její Nejjasnější

Jasnosti

Tmy

tmoucí

autor: Václav Hrabě
kniha: Blues pro bláznivou holku
vydavatelství: Klub přátel poezie

...

A kdybych už měl umřít

chci hvězdy na rakev

a trochu hnědé hlíny

hřejivé jako krev

Na hřbitově ať hrají

houslovou sonátu

v které zní mořské mušle

a slunce pasátů

Tomu kdo bude plakat

maličký kapesník

s mým monogramem dejte

Je to jak památník

Připijte na mé zdraví

nebožtík píval rád

a teď už nechuraví

už nebude mít hlad

Připijte na mé kosti

ať mohou dobře spát

Věřte mi je to k zlosti

teď v létě umírat

autor: Václav Hrabě
kniha: Blues pro bláznivou holku
vydavatelství: Klub přátel poezie

Báseň skoro na rozloučenou

Slunce

překrásný manekýn

se prkenně uklání

k západu

Zavírají se

květiny a obchody

Praha unavená

chválou básníků a svojí

krásou

šediví

soumrakem

Je to tak podivné

Co všechno se ti podobá

Je to tak podivné

Ta myšlenka že tě můžu ztratit

Protože všechno na světě se neustále mění

Můžu tě ztratit

a zase budou rána

plná cigaret

a bude to svádět

ke krásnému a pompéznímu smutku

Můžu tě ztratit

a zase budou noci

měsíc vlající na obloze bude podobný stínu

tvých rozpuštěných vlasů

nebudu moct spát a budu nenávidět

klasiky

Můžu tě zrtatit

a pak snad bude nejvhodnější svést to na dialektiku

Ano

to všechno se může stát

Ale nikdy už neztratím

všechny ty lehkomyslné nevychované a pravdivé

děti naší lásky

všechno to co nelze vyhandlovat

v Tuzexu

nabiflovat přes noc

získat protekci

úsměve

touho a odvahu

nečekat až se život převalí kolem jako baráčnický průvod

nedat se zlákat

štěstím

které padne na míru a sluší

nebýt tu zbytečně

nejíst tu zadarmo chleba

Uvidět ráno u Vltavy divoké koně

Vyjmenovat své lásky

a bude-li to třeba

nechat se zabít

pro ně

autor: Václav Hrabě
kniha: Blues pro bláznivou holku
vydavatelství: Klub přátel poezie